DŽBÁN - JOSEF ČÍPA KLENČÍ

HISTORIE Výroba kameniny a později i majoliky byla v Klenčí - německy Klentsch - zahájena počátkem 19. století podnikatelem Františkem Josefem Mayerem. Tomu se roku 1835 podařilo získat povolení vybudovat nad obcí Klenčí manufakturu. Prvními dílnami byla glazovna, kruhárna, malírna, hlinárna, pecník a k výpalu byly postaveny dvě ležaté pece kasselského typu. Přestože zaměstnával jen několik desítek dělníků byla jeho firma jedna z největších v regionu. (Další závod na výrobu kameniny založil roku 1813 ve Žďánově, kde od roku 1835 vyráběl také porcelán.) Od roku 1865 byl novým majitelem Němec Ludvík Mayer z Ansbachu. Ten se pokoušel o technické inovace - např. lití do formy i o zavedení nových dekorů podle německých vzorů. Po něm získal firmu Antonín Schmidt, některé obchodní záměry se nezdařily a podnik prodělal krizi v letech 1896 - 1912. Z potíží podniku pomohlo až dobudování nové železnice v roce 1910, která umožňovala snadnou dopravu surovin. O dva roky později se majitelem továrny stal Jan Milota z Domažlic. Ten usiloval o zdokonalení kameninové hmoty a inovovaný materiál brzy uvedl na trh. Výrobky z nového materiálu, jehož složení bylo továrním tajemstvím, prodával pod názvy "ferolinit" a "porcelanit". V sortimentu byly zastoupeny nejen běžné užitkové předměty do domácností - talíře, mísy, kuchyńské dózy, hodiny nebo svícny, ale i dekorativní kusy - reliéfní závěsné talíře, zvířecí figury, figurální lampy. Dvacátá léta byla pro podnik velice úspěšná až do roku 1929, kdy odešel ředitel výroby F. Schmidt. Po smrti majitele Miloty v roce 1936 převzala podnik Česká banka a od ní ji pak zakoupila porcelánka Rosenthal v Selbu a zavedla zde výrobu elektrokeramiky. Mimo této firmy působily v Klenčí ještě další dílny vyrábějící různé zboží od hrnčiny po porcelán. Podle známých značek to byli Jan a Vojtěch Bendovi, Martin Heindler a Josef Čípa. Po druhé světové válce byla výroba všech dílen sloučena a jako závod Klenčí začleněna do lidového uměleckého družstva Chodovia. Později se firma stala součástí Elektroporcelánu Louny, v současnosti je v soukromých rukách a pod názvem Stealit v.o.s. vyrábí keramické a porcelánové součástky pro elektroprůmysl. TYPICKÝ DEKOR Roku 1920 vzniklo družstvo pro chodský svéráz a lidovou kulturu Chodovia, do kterého se začlenili i někteří hrnčíři z Klenčí. Cílem sdružení byl rozvoj a uchování tradic chodské dekorativní malby. V období tehdy populárního art deca, kdy mnozí sahali po geometrických vzorech a jednoduché barvenosti, šli místní výrobci druhým směrem a přiklonili se k dekorům vycházejícím z lidové tvorby. V roce 1921 přišel do Klenčí kunštátský keramik František Míča, který si po roce 1929 postavil pec na výpal glazovaných muflových barev (barvy ke zdobení skla a keramiky připalované za nižších teplot - cca 800 °C - na již vypálenou glazuru). Spolu s J. Langem a malířem R. Kamenickým vytvářeli podle starých německých, švýcarských i místních vzorů typický květinový dekor, který odrážel chodskou folklorní kulturu. Roku 1923 pro ně vytvořil strakonický malíř Havlovič vzor rudých máků na bílém podkladě. S firmou spolupracovala i místní malířka Kreuzová z Potřekova, která na keramiku přenášela vzory převzaté z lidových krojů. Sám Míča zanedlouho přišel s dnes velmi dobře známým vzorem červených máků na černém podkladě. Zmíněné tři typy dekorů se používají dodnes a staly se typickou ukázkou místní lidové umělecké tvorby.